Nemovitosti-vykup.cz

Česká společnost, bydlení, sousedské vztahy a ekonomická krize

Skutečnost, že náš tým za vás také nezávisle, komplexně a dlouhodobě sleduje dění na fin. trzích, v příslušné legislativě a rovněž na politické scéně, jež není pouze proklamací a tisíckrát obehranou písničkou, nás vede k dalšímu hlubšímu zamyšlení.

Česká společnost, bydlení, sousedské vztahy a ekonomická krize

Skutečnost, že náš společný tým realitních makléřů, právníků, finančních analytiků a hypotečních poradců za vás také nezávisle, komplexně a dlouhodobě sleduje dění na finančních trzích, v příslušné legislativě a rovněž na politické scéně, jež není pouze proklamací a tisíckrát obehranou písničkou, nás vede k dalšímu hlubšímu zamyšlení. Dnes vám proto opět přinášíme další příspěvek, a to sice ve formě několika málo myšlenek o české společnosti, bydlení, sousedských vztazích a ekonomické krizi.

autor. JURIS REAL

Velmi krásně myšlenky jsme načerpali z rozhoru A. Nového s děkanem Katolické fakulty Univerzity Karlovy L. Armbrusterem, který přinesl deník MF DNES tuto sobotu (srov. Nový, A. Ten, jenž je první mezi českými tovaryši Ježíšovými, citováno dne 10. 1. 2008, s. D 7.). L. Armbruster je toho názoru, že “už za nacistické okupace jsme se naučili lhát. Trvalo to pět let a z toho se člověk nějak probere, ale když to pak pokračuje další dvě generace, tak se to stane druhou přirozeností. Když tady hovoříte s lidmi, oni vůbec nepočítají s tím, že budete říkat pravdu. Spíše zkoumají, co je asi za tím, co jim říkáte.”

Další zajímavé teze jsme získali z rozhovoru R. Kalenské s bývalým komentátorem Hlasu Ameriky, signatářem Charty 77 a někdejším hradním kancléřem I. Medkem, který otiskly sobotní Lidové Noviny (srov. Kalenská, R. Největší ostuda české společnosti? Čunek, citováno dne 10. 1. 2008, s. 11.). I. Medek v tomto článku vyslovuje ideji, že “kdo nemá byt za několik milionů, jako by nebyl. A to je podle něj to nejhorší měřítko, jaké může ve společnosti fungovat.” I. Medek dále dodává: “Čím dráž bydlíte, tím jste lepší, kvalitnější. To je nesmysl. Výsledkem je, že tady převládají závisti.”

My se k názoru I. Medka plně připojujeme, vždyť jsme přece bohatí především svými vlastními myšlenkami. Přáli bychom si, abychom v sousedských vztazích vystupovali jako diplomaté. V nedávné době jsme se např. v denním tisku setkali se zajímavým článkem jednoho britského redaktora, a to při příležitosti českého předsednictví (srov. kk, BBC: Češi vymysleli Evropskou unii, citováno dne 2. 1. 2009, s. A3). Tento nejmenovaný žurnalista vypočítával, co všechno obyvatelé České republiky (pozn. resp. Československa, Rakouska-Uherska atd.) vymysleli a hovořil o kontaktních čočkách (Otto Wichterle, 1961), kostkovém cukru (Jacob Christoph Rad, 1841), dolaru (Count von Schlick, 1518) a v neposlední řadě i o Evropské Unii (král Jiří z Poděbrad, 1462). Velmi si ceníme toho, že nikde nebyla ani zmínka o tom, že jsme vynalezli semtex, tunelování bank či pistoli. Jsme toho názoru, že tento přístup bychom měli uplatňovat i ve zmiňovaných sousedských vztazích, které nejsou determinovány samozřejmě pouze normami občanského (pozn. in concreto ustanovení § 127 občanského zákoníku - zákon č. 40/1964 Sb.), popř. i stavebního práva, ale i jistým mravním kreditem.

Prezident Spolkové republiky Německo a bývalý generální ředitel Mezinárodního měnového fondu Horst Köhler mluvil ve svém vánočním projevu na stanici ARD o soudržnosti v mezilidských vztazích při překonávání současné finanční krize.

Češi přitom nebyli v minulosti k sobě vždy solidární. (srov. Vodička, M. Velké přiškrcení, dřevěné dolary a Baťa aneb zkušenosti a omyly té první krize, které se mohou hodit i nám. MF DNES, citováno dne 9. 1. 2009 - “Nejenže kvůli nejisté budoucnosti nepřicházely investice, peníze dokonce mizely. Firmy nechávaly exportní zisky v cizině: například expanze Bati do Kanady či Indie byla vlastně i pojistkou pro případ, že se doma něco semele. Jenže vláda potřebovala, aby Baťa investoval víc i doma. Podobně to bylo s českými Židy, kteří byli ještě opatrnější. Historik Vlastislav Lacina před časem v pořadu Historie.cz prohlásil: “Největší byl odliv židovského kapitálu. Zjistil jsem, že první zmínky o předávání židovského majetku jsou dokonce z roku 1932. Už tehdy Gutmannové prodávali Živnobance své doly kvůli Německu, kde byla nejistá situace zleva i zprava.” Tyhle peníze scházely, když bylo potřeba investovat, aby československý průmysl chytil druhý dech. Lacina dokonce tvrdí, že definitivně po rýnské krizi v roce 1936 bylo Československo evropskými i světovými finančníky odepsáno.)

Fórum

Vaše jméno:
Váš E-mail:
Text:
	Opište ověřovací kód z obrázku!
	Odesláním tohoto příspěvku poskytujete souhlas se zpracováním osobních údajů podle GDPR.