Nemovitosti-vykup.cz

Netradiční pohledy na světovou finanční krizi.

Ekonomové řekli ke světové finanční krizi již hodně a mnohé bylo také již napsáno. V tomto ohledu bychom dokonce mohli parafrázovat slova významného odborníka T. Sedláčka (srov. Sedláček, T. Kdo interpretuje realitu? Respekt, 2008, č.39, s. 16.).

Netradiční pohledy na světovou finanční krizi.

Ekonomové řekli ke světové finanční krizi již hodně a mnohé bylo také už napsáno. V tomto ohledu bychom dokonce mohli parafrázovat slova významného odborníka Tomáše Sedláčka (srov. Sedláček, T. Kdo interpretuje realitu? Respekt, 2008, č.39, s. 16.). Jaké jsou ale skutečné názory na světovou finanční krizi politiků, historiků nebo např. uznávaných sociologů? Jaká jsou podle nich východiska? Je třeba změnit systém nebo snad uvažování lidí? Dovolte nám na tomto místě několik zamyšlení.

autor. JURIS REAL

Netradiční pohledy na světovou finanční krizi. Komparace ekonomických, psychologických, politologických a sociologických myšlenek.

Zamyšlení prvé - psychologický aspekt (dimenze psychologická)

Za pozornost jistě stojí ta poznámka, že z tohoto vědního oboru vycházel již prof. Karel Engliš, který je řazen mezi naše největší právníky a zároveň ekonomy (srov. Blážek, J. Základy ekonomie. 2. doplněné a opravené vydání. Brno : Masarykova univerzita - Právnická fakulta a nakladatelství Doplněk, 2002, s. 32).

Položme si teď de facto jednoduchou otázku; jakou roli hrají internet, tištěná média, televize a rozhlas při poskytování informací.

Jsme toho názoru, že média sehrávají obrovskou úlohu při informování občanů. V tomto ohledu je v odborné literatuře nejvíce skloňován termín asymetrie informací. Co je základem tohoto (nejen ekonomického) problému?

Podstatou asymetrie informací je nestejný přístup různých subjektů k informacím v dané oblasti. Není to ani zdaleka doménou pouze bankovnictví, nicméně obhájci nutnosti regulace a dohledu bank zastávají názor, že asymetrie informací v bankovnictví je jednak značná a jednak může mít - vzhledem ke specifičnosti bank - škodlivější důsledky než v jiných oborech podnikání (In Reverenda, Z. Centrální bankovnictví. 1. vydání. Praha : Management Press, 1999, s. 463). V této souvislosti se podle našeho názoru vtipně vyjadřuje K. Zaoral v článku Na palubě se ještě tančí, který otiskl ekonomický magazín Euro - “Bankéři mají v současné době velkou výhodu. Dobře totiž vědí, jak špatně na tom ve skutečnosti jsou. Těžko předpokládat, že vedení Merrill Lynch, Lehman Brothers, AIG či Fortisu ráno v den pádu vstalo z postele, přečetlo si aktuální čísla a, jako by je zasáhl blesk z čistého nebe, zjistilo, že končí.” - srov. Zaoral, K. Na palubě se ještě tančí. Euro, 2008, č. 41, s. 42 a násl.).

Zastáváme ten názor, že za seriózní a korektní informace ze světa bankovnictví odpovídá klíčově především centrální banka, jež plní důležitou funkci dozoru nad komerčními bankami. Málokdo si uvědomuje triviální, ale přitom základní věc, a to sice, že centrální banka je bankou státu - vlády. Vedle toho samozřejmě plní i jiné a důležité úkoly.

Jen pro formu uvádíme, že centrální banka (pozn. - v odborné literatuře se lze také setkat s pojmem - banka bank - srov. Kipielová, I. a kol. Bankovnictví pro střední školy a veřejnost. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Fortuna, 1995, s. 24) vykonává bankovní služby pro vládu a různé další orgány centrální či místní správy. Dále například spravuje devizové rezervy státu, spravuje peněžní prostředky státního rozpočtu, plní funkci státního dozoru nad obchodními bankami, zastupuje příslušnou zemi v různých mezinárodních měnových institucích atd. Jedná se především o vedení účtů, inkasa i úhrady a další operace související s hospodařením státního rozpočtu. Důležitou činností, kterou vykonává centrální banka pro vládu, je tzv. správa státního dluhu. S tím souvisí poskytování a úmor (splácení) úvěru státu a splátky úroků z těchto úvěrů (In Blažek, J., Uklein, J. Bankovnictví. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita - Právnická fakulta a nakladatelství Doplněk, 1997, s. 26).

Jaké by byly následky, kdyby např. nějaký rozhlasový redaktor nevědomky informoval občany o tom, že konkrétní banka se dostala do problémů? Takový bankovní ústav by se okamžitě dostal do ještě větších nesnází, neboť by občané (pozn. jeho klienti) okamžitě začali vybírat své vklady. V tomto případě má pak např. informace o tom, že Česká republika po dohodě v EU zvedne garance bankovních vkladů, doslova cenu zlata.

Jsme toho názoru, že největším nebezpečím a nepřítelem pro bankovní ústavy, obyčejné občany, realitní kanceláře a developerské společnosti je především strach (panika), který se v současnosti šíří ve společnosti (srov. Kučerová, E. Stavbaři ruší smlouvu - Investor vypověděl Mladé Boleslavi zakázku na stovky nových bytů. Středočeská příloha Mladé Fronty Dnes, citováno dne 2. října 2008, s. C2 a násl., srov. také Patočková, M. Banky i lidé jsou opatrní, hromadí hotovost, Mladá Fronta Dnes, citováno dne 17. října 2008, s. A1 a B1., dále srov. i Koubová, K., Mašek, J., Špačková, I., První velký developer zlevnil byty, Orco potřebuje peníze kupujících, Ekonomická příloha Mladé Fronty Dnes, citováno dne 17. října 2008, s. B1 a B2.).

V tomto ohledu stojí za povšimnutí i myšlenky M. Loužka, které uveřejnila Mladá Fronta Dnes dne 18. října - “Finanční krize se zbytečně dramatizuje. Média ráda přinášejí katastrofické titulky, protože jim stoupá sledovanost. Někteří finančníci mají možná rovněž zájem na tom, aby se věřilo, že banky jsou v krizi, protože v hysterické náladě se snadněji žádá o státní pomoc. Pro daňové poplatníky to však dobrá zpráva není. V ekonomice jsou důležitá očekávání. Optimismus nebo pesimismus na trzích působí jako sebenaplňující se proroctví. Když se lidé budou strašit krizí, může krize opravdu přijít. Proto je třeba vlít do žil naději. Každá krize jednou skončí. Na tu dnešní budeme vzpomínat jako na epizodu, která byla nepříjemná, ale dala se přežít.” (in Loužek, M. Finanční krize je očistná lázeň, Sobotní příloha Kavárna Mladé fronty Dnes, citováno dne 18. října 2008, s. D5 a D6.).”

Na tomto místě je třeba se férově zmínit i o faktu, že někteří developeři vidí v současném stavu dokonce i určitá pozitiva, a to například u klesající ceny stavebních pozemků (srov. Menzelová, K. Nechcete byt? Máme jich na skladu dost, Euro, 2008, č. 41, s. 52 a násl.).

Zamyšlení druhé - politologický aspekt (dimenze politologická)

Položme si nyní další otázku, a to sice, jakou roli hraje rozhodování a také různá politická prohlášení politiků.

Byli to zejména politici, kteří celosvětově propagovali a obhajovali hypotéky pro nízkopříjmové skupiny obyvatelstva (srov. Niedermayer, L. Krize nekončí. Respekt, 2008, č. 38, s. 28 a násl. - “Politici jásali, třeba ti američtí mluvili o “demokratizaci trhu s bydlením”, a ceny nemovitostí pod tlakem poptávky rostly.”).

V České republice to byli opět politici, kteří nedbali volání ekonomů a především českých exportérů proti silné a neustále se posilující české měně, i když je naše ekonomika výrazně proexportní. Problémy českého autoprůmyslu a krachy českých skláren jdou tak především na vrub líbivé politice, spíše než finanční krizi. Každý dobrý ekonom přitom ale ví, že měna ještě není odrazem ekonomiky. Na měně se zejména hodnotí její stabilita. K neférovému a nerozvážnému jednání “odpovědných funkcionářů” vůči českým podnikům (pozn. de facto tedy zaměstnancům i zaměstnavatelům) přispívá i otázka stran konečného data přijetí společné evropské měny.

Co dělá tzv. neviditelná ruka trhu? V médiích se opět spekuluje o tzv. státních zásazích do ekonomiky. Jsme toho názoru, že každý stát provádí více či méně zásahy do své ekonomiky, resp., že každá země ovlivňuje chod své ekonomiky.

Absolutní, ničím neomezená samostatnost centrální banky v žádné zemi totiž neexistuje. Je tomu tak proto, že banka musí reflektovat hospodářskou politiku konkrétní vlády a z těchto důvodů ji v určité míře i respektovat (in Blažek, J., Uklein, J. Bankovnictví. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita - Právnická fakulta a nakladatelství Doplněk, 1997, s. 36).

Finanční systém je totiž něco jako páteř celé ekonomiky a nemůže být jednoduše nechán zkolabován. Prostřednictvím finančního trhu se dostávají prostředky od těch, co jich mají k dispozici hodně, k těm, co mají nápady, jak peníze nejvýhodněji zúročit. V tom je podstata kapitalismu a volné ruky trhu jako takové. Pokud se tento mechanismus zasekne a dokonce samy banky si mezi sebou přestávají věřit a půjčovat, je čas pro zásah zvenčí. Zamrznutý kapitálový trh totiž brzdí veškeré perspektivní investice v celé ekonomice. Právě tímto je finanční systém výjimečný a bez nadsázky platí, že pokud nefunguje on, nefunguje v ekonomice prakticky nic. (srov. Bureš, J, Kapitalismus v úzkých, Publicistická příloha Mladé Fronty Dnes, citováno dne 2. října 2008, s. A12).”

Státní zásahy v době turbulencí na světových finančních trzích jsou více či méně žádoucí a logické. I zde platí okřídlené tvrzení, že právo a stát reguluje život ve společnosti. Naproti tomu,v době ekonomické stability Česka jsou některé zásahy státu např. v legislativě na pováženou a především cenový monopol brzdí a deformuje liberální ekonomiku, a to v oblastech regulace nájemného (pozn. regulaci nájemného přitom ostře kritizuje např. současný šéf FEDU B. Bernanke - srov. Bernanke, B., Frank, R. Ekonomie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2003, s. 101), železniční dopravy, energií apod.

Zamyšlení třetí - sociologické okolnosti (dimenze sociologická)

Ve třetím problému se zaměříme na okruh sociologických aspektů, ve kterém nám budou vzorem teze uznávaného sociologa prof. J. Kellera, jenž je autorem této skvělé myšlenky: “Pokusy odstranit sociální nerovnosti ústí pouze do ustavení jiných forem nerovnosti.” - (in Keller, J. Úvod do sociologie. Čtvrté, rozšířené vydání. Praha : Sociologické nakladatelství (SLON), 1999, s. 31). Profesora J. Kellera si vysoce ceníme i přes jeho výraznou, levicovou orientaci.

Profesor Keller tvrdí, že ekonomika je v jádru sociologická záležitost, která nežije vlastním životem. Jejími aktéry jsou obyčejní lidé, jejich vzorce chování a jejich preference. To jenom někteří ekonomové si myslejí, že ekonomika by si vystačila i bez lidí. Shodou okolností jsou to ti, kteří jsou nejvíce zaskočeni dnešním krachem. Peníze nejsou ničím jiným než univerzálním médiem komunikace. Dnes jsme svědky toho, jak tato forma komunikace totálně selhala, s následky, které ponesou zase jenom obyčejní lidé, kteří nic nezavinili (srov. Kučera, M. Keller, J. Na budoucnost světa raději nemyslím, Euro, 2008, č. 41, s. 49 a násl.).

Je třeba podle prof. Kellera změna systému? Prof. Keller si myslí, že kapitalismus je bezesporu ekonomicky nejúspěšnější forma moderní společnosti. Ta se ale zhruba dvacet let pohybuje v krizi, která se stupňuje. Jde o krizi regulačních mechanismů. V sociologii se v této souvislosti hovoří o druhé krizi modernity. Ta první propukla koncem 19. století, kdy se definitivně ukázalo, že moderní systém nemůže fungovat bez pojistek, které by chránily před sociálními riziky zejména nemajetné lidi, dále ženy a nebělošskou populaci. Kapitalismus 19. století byl ideální dobou jenom pro bílé zámožné muže, všechny ostatní kategorie obyvatelstva byly více či méně diskriminovány. Vyřešilo se to vznikem solidárních pojistných mechanismů, jež zastřešil sociální stát. Toto uspořádání bylo na vrcholu po dobu zhruba třiceti let po druhé světové válce, kdy se rýsoval příchod společnosti masivních středních vrstev. V 70. letech 20. století přišel zlom a dosavadní mechanismy regulace přestaly fungovat. Souvisí to s ekonomickou globalizací, s vnitřními problémy sociálního státu, s krizí solidárních systémů pojištění atd. Výsledkem je prudký nárůst nejistoty a konec snů o společnosti blahobytných středních vrstev. Zajímavé na tom všem je, že krize propukla právě v zemi, která byla nejméně dotčena sociálním státem a regulacemi, jež s tím souvisejí. Nad tím by se měli zamyslet hlavně neoliberální ekonomové (srov. lit. tamtéž).

Fórum

Vaše jméno:
Váš E-mail:
Text:
	Opište ověřovací kód z obrázku!
	Odesláním tohoto příspěvku poskytujete souhlas se zpracováním osobních údajů podle GDPR.