Nemovitosti-vykup.cz

Vymáhání pohledávek v České republice je zastaralé.

A je především ekonomicky nevýhodné jak pro věřitele, tak i pro dlužníky.

Vymáhání pohledávek v České republice je zastaralé.

autor. JURIS REAL

A je především ekonomicky nevýhodné jak pro věřitele, tak i pro dlužníky.

Z vymáhání "drobných" (rozuměj tzv. bagatelních pohledávek) mají soudní exekutoři a advokátní kanceláře dobrý byznys. Celkové (komplexní) náklady na vymožení dluhu jsou tak ekonomicky de facto (ale i vlastně de iure) vyšší než samotná pohledávka.

Politické strany, hnutí ale i neziskové organizace proto hledají řešení, jak tomu do budoucna zabránit.

Vymáhání pohledávek ale i samotné zadlužování lidí přitom v České republice představuje čím dál tím větší problém. Přispívá k tomu i způsob, jakým tzv. bagatelní pohledávky (rozuměj pohledávky do 10. 000,- Kč - srov. ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů) vymáhá veřejná správa (pozn. zdůrazňujeme), která de facto dává vydělávat inkasním agenturám a advokátním kancelářím.

Toto konstatuje i vládní materiál pro řešení sociálních nepokojů, konkrétně pak kapitola, která se věnuje vymáhání pohledávek a zadlužování občanů. Tento problém je vidět "např." u pokut za jízdu načerno. "Dluhy" jsou dopravními podniky postupovány na různé vymahačské (pozn. odborný název je inkasní) společnosti, které podávají návrhy na vydání platebních rozkazů a v civilně-právním řízení se nechávají zastupovat drahými advokátními kancelářemi, což samozřejmě několikanásobně zvyšuje konečnou finanční částku, kterou je dlužník povinen zaplatit. Právní (zdůrazňujeme obchodní) činnost inkasních agentur i realitních kanceláří přitom v České republice neupravuje žádný právní předpis. To pak vede k vysoké zadluženosti občanů, indikuje kriminalitu, podporuje práci načerno a stát to v konečném, resp. samotném důsledku zatěžuje na sociálních dávkách. Věřitel si totiž může zvolit, jak bude dluh vymáhat, což je na jednu stranu dobře. Avšak na druhou stranu tato možnost způsobuje výše uvedené problémy. V aplikační praxi to znamená, že věřitel může oslovit buď přímo civilní soud, popř. se může nechat zastupovat advokátem za příslušnou peněžní odměnu. Tu v konečném důsledku přičte advokát dlužníkovi na vrub.

Materiál kritizuje i skutečnost, že orgány územní správy i samosprávy a státní podniky dávají vydělávat právě drahým advokátním kancelářím a ti následně soudním exekutorům. Ať se již jedná o dlužné nájemné, regulační poplatky ve zdravotnictví, televizní poplatky, anebo pokuty dopravních podniků.

Přitom právě dopravní podniky (pozn. zejména ten pražský) disponují rozsáhlým právním aparátem, jehož členové se mohou obrátit na justiční orgány ČR, a např. daňová správa může dlužné daně včetně sankcí vymáhat přímo.

Finanční náklady spojené s vymáháním pohledávek se staly i předvolebním tématem. JUDr. Jiří Dienstbier např. navrhuje, aby civilní soudy v tzv. formulářových kauzách, kdy advokáti podávají občansko-právní žaloby na dlužníky podle jednoho formuláře s de facto min. finančními náklady, tzv. náhrady advokátům nepřiznávaly. "Anebo by to mohlo být jako v sousedním Německu, kdy peněžní náhrady za vymáhání (správně vymožení) pohledávky nesmí převýšit výši vymáhané částky," uvádí. "Jsem připraven diskutovat o tom, že by finanční odměna za vymáhání dluhu byla srovnatelná s tím, co je v Německu či u našich severních sousedů v Polsku obvyklé při národohospodářském přepočtu na kupní sílu v České republice," konstatuje Dr. Pospíšil. Minimalizace finančních nákladů na vymáhání dluhů by ovšem nahrálo i samotným věřitelům, ať už se jedná o stát, obchodní společnosti, či jednotlivce. "Z vymožených peněz se jako první platí náklady exekučního řízení, a pokud ty jsou vysoké, tak se věřitel k penězům nedostane," uvádí Jan Vobořil, ředitel neziskové organizace na obranu lidských práv Iuridicum Remedium, která vypracovala právní rozbor (či analýzu) systémových chyb na poli exekučního řízení v České republice. Materiál vlády proto doporučuje právníkům úřadů, aby vymáhali včas, a navíc využívali levnější, tzv. správní exekuce, což je logické, neboť promlčená pohledávka je jen stěží dobytná (viz občanský zákoník) a navíc právní předpisy územní samosprávy (pozn. zákon o obcích, o krajském zřízení a o hlavním městě Praze) toto územní samosprávě přímo ukládají, resp. tato skutečnost z nich přímo vyplývá.

Změnit by šel i institut tzv. oddlužení, resp. osobního bankrotu, který umožňuje zcela se oddlužit při splnění určitých podmínek, např. zaplacení alespoň třetiny dluhů. Řada tuzemců ani toto totiž není schopna splnit a dostává se do neřešitelné finanční situace, kdy by měli fakticky splácet do konce života.

Proto trvale skrývají před soudními exekutory své příjmy a spousta z nich i pracuje načerno. Extrémní variantu upřednostňuje i Dr. Dienstbier: "V zahraničí se tak např. zřizují státní fondy na pomoc předluženým osobám. Ty jim půjčují a nastavují i ekonomický režim splácení," informuje.

Fórum

Vaše jméno:
Váš E-mail:
Text:
	Opište ověřovací kód z obrázku!
	Odesláním tohoto příspěvku poskytujete souhlas se zpracováním osobních údajů podle GDPR.