Nemovitosti-vykup.cz

Zvyšování nájmu v případě stavebních úprav

Věčně živé téma a též zdroj častých rozbrojů mezi pronajímateli a nájemci. Co k této problematice ale uvádí nový občanský zákoník?

Zvyšování nájmu v případě stavebních úprav

autor. JURIS REAL

Věčně živé téma a též zdroj častých rozbrojů mezi pronajímateli a nájemci. Co k této problematice ale uvádí nový občanský zákoník?

K ustanovení § 2250 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: V části občanského zákoníku, obsahující zvláštní ustanovení o nájmu bytu, je uveden i § 2250, který umožňuje pronajímateli, v odst. 1, navrhnout zvýšení nájemného v případě, pokud provedl stavební úpravy, které trvale zlepšují užitnou hodnotu pronajatého bytu či celkové podmínky bydlení v domě, anebo mají za následek trvalé úspory energie nebo vody. Po dohodě s nájemci může být nájemné zvýšeno, nejvýše však o deset procent z účelně vynaložených nákladů ročně.

S návrhem pronajímatele na takové zvýšení však musí souhlasit alespoň nájemci dvou třetin bytů v domě. Pak by platilo zvýšené nájemné i pro ostatní nájemce.

V odst. 2 je uvedeno, že pokud k dohodě nedojde, může pronajímatel navrhnout zvýšení nájemného ze stejných důvodů ročně o tři a půl procenta z vynaložených nákladů. Má se však za to, že náklady byly vynaloženy účelně.

Jde nesporně o správné ustanovení, které zavádí další možnost úpravy nájemného v průběhu užívacího vztahu.

Z různých právních výkladů lze dovodit, že by bylo vhodné, aby se pronajímatel s nájemci na stavebních úpravách dohodl předem s tím, že by současně zjistil jejich ochotu zvýšené nájemné platit.

Složitější je již posouzení právního názoru, že pokud nedojde k dohodě podle odstavce 1, může pronajímatel požadovat zvýšení i soudní cestou, samozřejmě pouze o tři a půl procenta z vynaložených nákladů. Zde je třeba ovšem zdůraznit, že v odst. 2 je opět, ve vztahu k odst. 1, pronajímateli ponechána pouze možnost navrhnout zvýšení nájemného, nikoliv zvýšení požadovat. Je tedy otázka, co se stane v případě, že nájemci na toto zvýšení nepřistoupí. Navíc je celé ustanovení odst. 2 komplikováno vyvratitelnou právní domněnkou „ má se za to, že náklady byly vynaloženy účelně“, což v podstatě stírá rozdíl mezi úpravou odst. 1 a odst. 2., neboť v odst. 1 by zvýšení nájemného bylo odvozeno z účelně vynaložených nákladů a v odst. 2 z vynaložených nákladů, ale doplněných právě o výše uvedenou právní domněnku.

Poněvadž se jedná o vztah závazkový a zákon nedává možnost nahradit projev vůle nájemce, je třeba se domnívat, že žaloba na tomto místě by byla velmi obtížná.

S jednoznačným hodnotícím právním výkladem je proto třeba ještě počkat.

Fórum

Vaše jméno:
Váš E-mail:
Text:
	Opište ověřovací kód z obrázku!
	Odesláním tohoto příspěvku poskytujete souhlas se zpracováním osobních údajů podle GDPR.