Nemovitosti-vykup.cz

Doba adventní, doba předvánoční, klidné prožití vánočních svátků.

Dnešní článek může klidně podle našeho názoru posloužit jako inspirace pro klidné občanské soužití v SVJ, zdůvodnit jisté počínání a může (pozn. mohl by) rovněž sloužit jako impuls pro lepší sousedské vztahy v různých nejmenovaných SVJ.

Doba adventní, doba předvánoční, klidné prožití vánočních svátků.

Dnešní článek může klidně podle našeho názoru posloužit jako inspirace pro klidné občanské soužití v SVJ, zdůvodnit jisté počínání a může (pozn. mohl by) rovněž sloužit jako impuls pro lepší sousedské vztahy v různých nejmenovaných SVJ.

autor. JURIS REAL

Před chvílí jsem dočetl průzkum o nevalné finanční gramotnosti českého obyvatelstva. I hotovil jsem se pojednat o gramotnosti právní, která si s tou finanční nezadá. Navíc dopisy a stížnosti, které mi každý den přinášejí na stůl, jsou inspirací poměrně bohatou. Pak jsem si ale uvědomil, že bych měl napsat sloupek, který se patrně ocitne na stránkách předvánočního vydání, a proto by se slušelo ubrat káravého tónu. Alespoň pokud jde o lid obecný. Ano, končí nám doba adventní. Doba, která byla po staletí u nás chápána jako příprava na svátky vánoční. Byla nejen dobou půstu. Zakázány byly zábavy, tanec i zpěv. Také svatby se někde nesměly konat, a pokud už to muselo být, pak neměly být bujaré a marnivé. Zkrátka a dobře – lidé měli omezit kratochvíle všemožného druhu, zklidnit se a ztišit. Zamyslet se a rozjímat – nad světem okolo i nad sebou samými. Zda v této době směly zasedat vlády a parlamenty, jsem blíže nezkoumal, patrně však ano. V našich končinách se dalo počítat s tím, že hebrejsko-křesťanské tradice zakořeněné v lidech se nemohou neprojevit na vůli kolektivní, a dalo se proto doufat, že předvánoční sněmování lidu příliš neuškodí. Jak se zdá, dnes u nás na zmíněné tradice spoléhat nejde, zejména v životě veřejném. Doby, kdy lidem k tomu, aby vedle sebe docela spořádaně žili a země prosperovala, stačilo pouhých deset pravidel, bohužel nenávratně pominuly. Přesvědčení, že jestliže něco nefunguje tak, jak by bylo záhodno, je třeba nových a podrobnějších regulací, triumfuje. A tak, advent neadvent, veselo ve sněmovnách bylo. Zákony, novely, novely novel. Více norem, více zákazů, vyšší tresty a blaze nám bude. Že kdysi nějaký slavný veršotepec mínil, že je-li dovoleno hřešit, hřeší se méně? Směšné. Zamýšlení nad sebou samým? Není čas. Že jsme slibovali jinou politickou kulturu? Už je to dlouho. O korupci a nedůvěře sotva vzešlé vládě si zase pěkně od plic popovídáme, ba i zahlasujeme, ať nám to čekání na stromeček lépe uteče. Zavřel jsem noviny, vypnul obrazovku a vyšel do špinavě zasněženého města. V Brně se kupodivu stále dají nalézt místa poklidná, kde nejste ke zdi tlačeni zástupy turistů a nakupujících. Na nádvoří Nové radnice stojí na podstavci bysta muže poněkud asketického vzezření. Nápis říká, že je to Karel Starší ze Žerotína. Moravský šlechtic, politik a spisovatel, který byl velkým kritikem úpadku poměrů v zemích Koruny české. Na jeho povzdech, že v našich dějinách bylo nemálo období, kdy jsme „hrubě zašli“, bychom neměli zapomínat, nechceme-li je rozmnožit a prožít znovu. Jak už to bývá, měl tento vynikající řečník a hluboce věřící člověk i nemálo odpůrců. Avšak vzdor tomu, že neměl co do vzdělanosti ve své době sobě rovného (či snad právě proto), své oponenty nikdy neurážel, jejich názorů si vážil a ve svých dopisech vždy je oslovoval „vysoce učený pane a příteli můj zvláště milý“. Prostě v něm ty zmíněné tradice byly hluboce zakořeněny. K radnici odněkud doléhá dětský zpěv – den přeslavný jest k nám přišel, v němž má býti každý vesel. Tak dobře, radujme se, snad to v novém roce bude lepší. Pokoj lidem dobré vůle (Varvařovský, P. – veřejný ochránce práv a bývalý dlouholetý soudce Ústavního soudu v Brně. Lidové noviny, příloha Orientace, dne 23. prosince 2010, s. 23.).

Jsme přitom toho názoru, že právníci i žurnalisté mají ve společnosti stejný úkol, a to chránit demokratické zřízení (zásady) našeho státu. Dokonce máme takový pocit, že se v médiích píše o novinářích „jako o hlídacích psech demokracie“ (rozuměj prosím nadneseně). O historické úloze a důležitosti, který sehrál Československý rozhlas v našich soudobých dějinách (západní vysílání z Londýna, události květnového povstání v Praze v roce 1945, srpen 1968) přitom není sporu a zaměstnanců českého rozhlasu si proto velmi považujeme. Zejména je to Ústava a Listina základních práv a svobod, o kterou by mělo býti speciálně opečováno.

A právě čl. 36 Listiny základních práv a svobod v odst. 1) a 2) pojednává o tom, že „každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu; a kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.“

V zákoně o českém rozhlase, jehož číslo a příslušné ustanovení § na tomto místě dnes nebudeme schválně citovat (pozn. protože na tomto místě opravdu nejde o citování „nějakých paragrafů“ a není to ani účelem této aktuality) se jasně hovoří o skutečnosti, “že hlavními úkoly veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání jsou zejména: poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů; a přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky atd.“ Zcela je pak tedy podle našeho mínění vyloučena možnost využití prostředků Českého rozhlasu k soukromým účelům, příp. i konkrétní hrozby-výhružky (byť z hlediska právního „pouze ve formě písemného názoru“) užití těchto prostředků (pozn. které jsou samozřejmě placeny daňovými poplatníky a ze státního rozpočtu) k účelům privátním.

Jednou z prvních archaických právních památek je přitom podání ruky, což již v dnešní době ve své podstatě ani nevnímáme (srov. Bílý, J. L. Právní dějiny na území České republiky. Praha : Linde Praha a PRÁVNICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI, 2003, s. 39).

Doufáme a pevně věříme, že k tomuto symbolickému (pozn. ale přitom velmi důležitému) podání ruky ve sváteční atmosféře v různých SVJ dojde. Lidé jsou bohudík od přírody různí, někdo má modré oči, jiný má zase blond vlasy a např. další člověk nemá rád, když se o něm na veřejnosti špatně mluví, a to zejména potom, co udělal určité ústupky, které udělat nemusel.

Zastáváme názor, že právníci jsou lidé, kteří se snaží vždy dohodnout, neboť současný stav justice v České republice ani jiné řešení de facto nenabízí a nedovoluje, navíc soudní spory jsou pro obě strany finančně i časově nákladné. Na druhou stranu si myslíme, že právníci by neměli pocítit křivdu od lidí, kteří právnické vzdělání nemají a dokonce ani nedisponují středoškolským vzděláním.

V tomto ohledu lze snad vzpomenout historickou a legendární událost, která se udála za 1. světové války v roce 1914 – na úseku západní fronty ovládané Brity a Němci. Dne 24. 12. 1914 některá ze stran vyzdvihla transparenty s nápisy šťastné vánoce (pozn. televizní dokumenty přitom zmiňují, že těmi prvními byli němečtí vojáci) a bojovníci obou stran opustili zákopy. Na území nikoho pak na několik hodin mohli zapomenout na nepřátelství a v klidu si popovídat, někdy si vojáci dávali drobné dárky jako cigarety, dokonce se objevilo i několik případů fotbalových zápasů. Během Vánoc byla také pohřbena těla padlých vojáků, která dosud ležela mezi nepřátelskými liniemi (srov. http://vstupnistranka.wz.cz/prvnisvetovavalka/primeri.php).

Naopak dne 16. prosince 1944, v době, kdy měla většina amerických vojáků dovolenou, začala německá protiofenzíva v Ardenách, což byl fakticky poslední Hitlerův zoufalý čin, který již válku po stalingradské operaci dlouhodobě a komplexně prohrával. Připomíná nám to zoufalý pokus několika lidí z nejmenovaného SVJ z období před letošními vánocemi (v období adventu – srov. v kontextu názorů Dr. Varvařovského), kteří např. již nemohou ovlivnit kvalitu uzavřených smluv za SVJ ex post (např. dva roky nazpět) a ani jména na předávacích protokolech, příp., kteří neupozornili na požární nebezpečí budovy apod., i když tuto povinnost vyplývající z několika zákonů měli a teď se snaží sepisováním různých stížností porušování zákonů zakrývat.

Každý člen SVJ má přitom právo na kontrolu členů výboru a „smluv uzavřených (kontrahovaných) výborem“ (to stejné platí i pro účetnictví SVJ), a to zejména u těch SVJ, kde není funkce kontrolního orgánu společenství.

Přitom je každý člověk jedinečný a má ve společnosti své nepostradatelné místo. Někdo vykonává povolání, kde je třeba vysokoškolského vzdělání a je např. rád a nesmírně si váží si lidí, kteří ho do místa jeho zaměstnání bezpečně přepraví, byť si to člověk po každé ani neuvědomuje a vnímá to jako automatickou záležitost.

Určitě je nám blíže historická událost z roku 1914 a jsme si plně vědomi, že přirovnání sousedského (občanského) soužití v různých SVJ s válečnými událostmi trochu pokulhává, ale jsme toho názoru, že tento článek se stal právě impulsem k férovému občanskému soužití v abstraktním SVJ. Pokoj lidem dobré vůle!

Fórum

Vaše jméno:
Váš E-mail:
Text:
	Opište ověřovací kód z obrázku!
	Odesláním tohoto příspěvku poskytujete souhlas se zpracováním osobních údajů podle GDPR.