Nemovitosti-vykup.cz

Historie supermarketů, to jsou i dějiny peněz či ekonomiky.

Jak již avizujeme v názvu článku, dnes se zaměříme na historii obchodních prodejen v bývalém Československu, resp. v České republice.

Historie supermarketů, to jsou i dějiny peněz či ekonomiky.

Jak již avizujeme v názvu článku, dnes se zaměříme na historii obchodních prodejen v bývalém Československu, resp. v České republice. Dne 16. 7. 2011 jsme se v této souvislosti setkali se zajímavým článkem P. Francové, který byl otištěn v příloze Peníze&Byznys Lidových Novin, jenž nese název Dvacet let supermarketů.

autor. JURIS REAL

Pro někoho místo výhodného a rychlého nákupu, pro druhého odpudivý chrám konzumu. Názory lidí na supermarkety se různí, i když od otevření prvního z nich u nás uplynulo dvacet let. První supermarket v Česku otevřel v červnu roku 1991 holandský řetězec Ahold. Supermarket se jmenoval Mana a premiérovým městem nebyla Praha, jak by se dalo čekat, ale Jihlava. “V době otevření se před prodejnou tísnilo několik stovek lidí. Zákazníci vzali tento supermarket doslova útokem,” vzpomínal někdejší zaměstnanec Aholdu Lukáš Hora. Zákazníci nakupovali prakticky vše. “Největším hitem ale byla jablka Jonagold, která zákazníci vykoupili během prvních tří hodin po otevření,” dodává. Ahold nezůstal se svým supermarketem dlouho sám. Ještě ve stejném roce otevřely v tuzemsku své obchody řetězce Billa či Delvita. A rychle přicházeli další. Supermarketů, hypermarketů a diskontních prodejen je dnes v Česku podle údajů výzkumné společnosti Incoma GfK téměř 1400. Ve spádové oblasti hypermarketů přitom nyní žije 90 procent české populace. Ale ještě než Ahold odstartoval v tehdejším porevolučním Československu supermarketovou mánii, byli zákazníci většinou odkázáni na samoobsluhy.

Obsluž se sám, poprvé.

I když první samoobsluha spatřila světlo světa na začátku dvacátého století ve Spojených státech, do Československa tento model nakupování dorazil až v roce 1955. A to nejdříve na pražský Žižkov, kde v červnu toho roku otevřeli úplně první samoobsluhu u nás. I přes počáteční nedůvěru si zákazníci prodejny s regály a nákupními vozíky oblíbili. Počet samoobsluh rostl doslova raketovým tempem, do roku 1960 jich vznikly téměř čtyři tisícovky a na konci 80. let jich v Československu fungovalo přes devět tisíc. Podle Haliny Starzycne, vedoucí katedry marketingu Slezské univerzity v Opavě, byl takový nárůst možný i díky tomu, že v polovině padesátých let se už tolik neinvestovalo do těžkého strojírenství, a tak zbývalo více peněz na maloobchod a výstavbu prodejen. Od konce 50. let také mohlo stále více Čechoslováků lépe nakupovat i v odlehlých venkovských oblastech. Tam, kde nebyl stálý obchod, zajížděly pojízdné prodejny. Například v osmdesátých letech jich po venkově jezdilo více než šest set.

Hokynář versus Bílá labuť.

Předtím, než nákupy ovládly samoobsluhy a zmiňované pojízdné prodejny, patřil maloobchod hokynářům. Za první republiky se počítali na desetitisíce. V malých obchůdcích bylo k dostání téměř vše. Specializace prodejen byla tehdy ještě velmi nízká. Ve velkých městech se ovšem v té době začaly po vzoru dalších evropských velkoměst budovat rozsáhlé obchodní domy. K nejznámějším patří Bilá labuť v Praze, která byla zákazníkům otevřena v pohnutém roce 1939. V Bílé labuti, která patřila proslulé obchodní společnosti Brouk a Babka, byla řada technických novinek. Tak například: byl zde první vnitřní eskalátor v Česku a také speciální potrubní pošta mezi pokladnami. Jednotlivá prodejní oddělení byla propojena s centrální pokladnou, kam se potrubím posílaly přijaté platby. Po vyúčtování pak vrácené peníze a účtenka putovaly potrubní poštou zpět na pokladnu. Kromě toho byly ve velkém obchodním domě i dětské koutky. Rozsáhlou síť vlastních prodejen budoval například také Baťa, a to nejen v Československu, ale i v zahraničí. Rozvíjející se obchodní síť zastavila druhá světová válka, centralizace velkoobchodu a zavedení přídělového systému. Prodej na potravinové lístky vydržel v Československu bez přerušení až do měnové reformy roku 1953. Velké nákupní domy pak začaly znovu vyrůstat až v 60. letech a zejména v následující dekádě. Ve velkých městech to byl třeba Prior. Očekávanou “perlou nákupů” se stal obchodní dům Kotva na pražském náměstí Republiky, který byl otevřen v polovině 70. let. “V rámci zemí socialistické integrace lze říci, že spolu s bývalou Německou demokratickou republikou byla maloobchodní síť u nás nejvyspělejší. I přes všechny problémy, které ji doprovázely,” doplňuje Starzycná.

Magnet přitahuje.

Kromě těchto klasických obchodů se v Československu na konci 60. let objevila novinka západního střihu. Zásilkový obchod Magnet. Rychle si získal přízeň a lidé stáli fronty na jeho katalogy. Věc dnes již stěží představitelná: za katalogy se tehdy dokonce platilo. Nabídka zboží od oblečení přes drogerii až po nábytek oslovovala většinu Čechů. Částečně se totiž lišila od skromné nabídky v obchodech a navíc vybírání a objednávání z katalogu připomínalo západní katalogy značek jako Quelle a Neckermann, které patřily k oblíbené “četbě” a inspiraci lidí v socialistickém Československu. Zvláštním způsobem, jak obstarat potřebné potraviny, byly nákupy do tašky. Služba byla určena především ženám, které kvůli své pracovní době nemohly stihnout nákupy. Ráno připravily tašky se seznamem věcí, které chtějí, a večer si je v obchodě vyzvedly, zkontrolovaly a zaplatily. Trochu pozamenutý způsob se dnes pomalu vrací. Například některé družstevní prodejny COOP opět nabízejí nákupy do tašky. Zajímavé mají být především pro ty, kteří nechtějí ztrácet s nákupy čas.

Nákupy po večerech, senzace pro televizi.

Ačkoli dnes v Česku funguje několik tisícovek večerek, když se před 30 lety otevírala první v Praze, byla to událost i pro zpravodajství televize. Kdo si do té doby vzpomněl třeba v sedm večer, že zapomněl koupit chleba, měl smůlu. Večerky si Češi rychle oblíbili a šířily se do dalších měst. Dnes je většinou vlastní a provozují vietnamští obchodníci. Přitom ještě před pár lety byl jejich doménou stánkový prodej levného oblečení, bot či kabelek.

Obchodníci v Česku.

Za první republiky byly typické desetitisíce malých obchůdků, kde bylo k dostání takřka vše. K dostání byly na jednom místě jak potraviny, tak třeba drogistické zboží. Vznikaly ale i první obchodní domy. Mezi nejznámější z nich patřila Bílá labuť v Praze, kde byl dokonce jeden z prvních eskalátorů v Česku. Zákazníci ji mohli navštěvovat od března 1939 a ve své době patřila Bílá labuť k nejmodernějším obchodním domům v Evropě. Pokladny byly vybaveny potrubní poštou a zákazníci mohli během nákupu nechat své potomky v dětských koutcích. První samoobsluha v Československu byla otevřena v červnu 1955 v Praze na Žižkově. Po vlažném přijetí následoval na konci 50. let rychlý rozmach samoobslužných prodejen. Na konci 80. let jich fungovalo již přes devět tisíc. Od poloviny 60. let byly v Československu přijímány i platební karty - v cestovní kanceláři Čedok. Češi je ovšem ještě nevlastnili. To přišlo až v roce 1988, kdy Živnobanka vydala první kartu u nás. Od 70. let ve větší míře vznikala nákupní střediska, rostl také význam zásilkového obchodu Magnet. V roce 1991 vstoupily na český trh první zahraniční obchodní řetězce. První supermarket otevřela nizozemská společnost Ahold v Jihlavě. Ve stejném roce přišly také Billa a Delvita.

Fórum

Vaše jméno:
Váš E-mail:
Text:
	Opište ověřovací kód z obrázku!
	Odesláním tohoto příspěvku poskytujete souhlas se zpracováním osobních údajů podle GDPR.