Nemovitosti-vykup.cz

JURIS REAL se specializuje na výkup nemovitostí zatížených exekucí.

I z tohoto důvodu jsme nemohli přehlédnout zajímavý článek s rozumnými a přitom odbornými názory, jehož autorem je přímo soudce. Naše společná realitní a advokátní kancelář JURIS REAL, spol. s r. o. provádí tímto preventivně publikační osvětu.

JURIS REAL se specializuje na výkup nemovitostí zatížených exekucí.

autor. JURIS REAL

I z tohoto důvodu jsme nemohli přehlédnout zajímavý článek s rozumnými a přitom odbornými názory, jehož autorem je přímo soudce. Naše společná realitní a advokátní kancelář JURIS REAL, spol. s r. o. provádí tímto preventivně publikační osvětu.

Mediálním prostorem se přehnala další z vln pobouření nad činností soudních exekutorů poté, co vyšlo najevo, že pro nesplacený dluh ve výši asi 163 tisíc korun byl "obstaven" veškerý majetek hlavního města Prahy. Nezasvěcený čtenář či posluchač by mohl nabýt dojem, že ničemný exekutor již prodává Staroměstskou radnici, cedulkami "exekučně zabaveno" polepuje slony v zoologické zahradě či odváží barokní sochy z Karlova mostu (nevěda, že jde o pouhé kopie). Je tomu tak do značné míry proto, že z řady vyjádření či komentářů je zjevné, že jejich autoři se ve složitostech exekučního řízení zcela neorientují. Rád bych proto uvedl na pravou míru alespoň několik nejčastěji se vyskytujících exekučních mýtů.

1. Exekutor nepřípustně blokuje majetek kvůli malichernosti.

Po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný (dlužník) nakládat se svým majetkem včetně nemovitosti vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a udržování a správy majetku, a to pod hrozbou neplatnosti právních úkonů, kterými by tuto povinnost porušil. Tento účinek nastává i vůči nemovitostem automaticky, ze zákona, nerozhodno, zda poznámka o nařízení exekuce je zapsána do katastru nemovitostí, či nikoliv.

2. Soud či exekutor dlužníka o dluhu neinformoval.

Exekutor je povinen zaslat povinnému výzvu ke splnění vymáhané povinnosti, avšak nikoliv předem, nýbrž až současně s usnesením o nařízení exekuce. Od chvíle, kdy povinný takovouto výzvu obdrží, je v nakládání se svým majetkem omezován, aniž by však exekutor mohl tomuto účinku zabránit (viz výše). Jestliže ministerstvo uvažuje o zakotvení povinnosti zaslat upomínku, má jít zjevně nikoliv o povinnost exekutora či soudu, ale oprávněného (věřitele) předtím, než podá návrh na nařízení exekuce.

3. Není nutné teatrálně obstavovat celý majetek, postačilo by zablokovat jedinou nemovitost.

Zákaz nakládání s majetkem se po doručení usnesení o nařízení exekuce automaticky vztahuje na celý majetek povinného, aniž by rozsah majetku mohl exekutor v této fázi řízení jakkoliv ovlivnit. Až na návrh povinného může exekutor rozhodnout o tom, že se tento zákaz nevztahuje na majetek, který povinný uvedl v návrhu, jestliže povinný zároveň doloží, že jeho zbývající majetek postačuje k uhrazení vymáhané pohledávky včetně nákladů oprávněného a nákladů exekuce.

4. Je absurdní prodávat pro vymožení malé pohledávky majetek nevyčíslitelné hodnoty, exekutor tak porušuje princip přiměřenosti exekuce.

Skutečnost, že povinnému bylo zakázáno nakládat s majetkem, neznamená současně zabavení tohoto majetku exekutorem. Jaký konkrétní majetek exekutor postihne ("zabaví") a jakým způsobem (tedy zda bude exekuci provádět srážkami ze mzdy povinného, přikázáním pohledávky z účtu povinného, prodejem movitých věcí či nemovitosti...), to vymezí následně v exekučním příkazu. Až na tuto volbu konkrétního způsobu provedení exekuce se vztahuje princip přiměřenosti exekuce.

Může být jistě předmětem diskuse, zda se zákaz nakládání s majetkem nutně musí vztahovat na majetek veškerý. Je na volbě zákonodárce, jaký zájem více upřednostní. Zda zájem oprávněného na včasném a co nejvyšším uspokojení jeho pohledávky, či povinného na tom, aby exekucí byl postižen co možná nejméně. Za situace, kdy se zákaz dispozice v počáteční fázi exekučního řízení sice týká veškerého majetku povinného, avšak není absolutní (jak již zmíněno, povinný v této fázi může s majetkem nakládat za účelem běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a udržování a správy majetku), navíc v další fázi řízení může být ohledně části majetku omezen, není současná úprava snad až tak nevyvážená. Podle mého se tak věnuje až nepřiměřená pozornost otázce, která je sice mediálně jistě velmi vděčná, má však již nyní zákonem vymezená východiska.

Ne že by problémy nebyly

V exekučním řízení přitom zůstávají problémy, k jejichž řešení se nemá ani parlamentem aktuálně projednávaná novela exekučního řádu. Za jeden z hlavních považuji skutečnost, že ač soudní exekutor vykonává úkony státu, zůstává zachován princip volné volby exekutora. Na rozdíl od soudu či notáře v dědickém řízení (který je v obdobném postavení jako soudní exekutor v řízení exekučním) neplatí pro exekutory princip místní příslušnosti, podle kterého by exekuci prováděl vždy exekutor, v jehož obvodu má povinný bydliště či sídlo. Volba exekutora je zcela na oprávněném. Důsledkem pak je nejen obrovská nevyváženost v činnosti jednotlivých exekučních úřadů (zatímco některé provádějí ročně několik stovek exekucí, jiné jich provádějí i deseti- či statisíce), ale též často značný nárůst nákladů exekuce a v neposlední řadě i výrazné ztížení kontroly nad činností exekutorů. Není sporu, že v silách několika pracovníků ministerstva spravedlnosti není při statisících nařízených exekucí ročně tento dohled dostatečně zabezpečit. Proto je logická i snaha ministerstva přinést část dohledu na jednotlivé předsedy okresních soudů. Za situace, kdy by ale každý z předsedů soudů měl tento dohled v konečném důsledku vykonávat vůči všem exekutorům v republice, je iluzorní představa, že by takto mohl být vykonáván efektivně. Současný systém též do značné míry ztěžuje postavení povinných, kteří mají zájem vzniklou situaci řešit. Je velký rozdíl, provádí-li exekuci exekutor se sídlem v blízkém městě, jehož úřad lze v případě nejasností bez větších problémů osobně navštívit, či exekutor se sídlem několik set kilometrů vzdáleným.

Konečně volná volba exekutora oprávněným skrývá i další nebezpečí, o kterým se zatím jen šeptá. Totiž že exekutoři (resp. někteří z nich) budou mít zájem skrytě participovat na společnostech poskytujících lichvářské půjčky či skupujících zejména bagatelní pohledávky a jejich prostřednictvím dosáhnout toho, aby provedením exekuce byli pověřeni právě oni, či naopak že tyto společnosti se budou snažit "své" (jimi vybrané, a na nich tedy do značné míry závislé) exekutory ovlivňovat více, než jim přísluší. V konečném důsledku by tak mohlo dojít i k jakémusi propojení věřitele, jeho právního zástupce, rozhodce (který rovněž může být na věřiteli, jenž ho zásobuje rozhodčími návrhy, závislý) a exekutora. Snad není sporu, že podobný stav, který by bylo možné nazvat i zločinným spolčením, by byl zcela nepřijatelný a že podobnému nebezpečí je třeba zamezit. Zrušení principu volného výběru exekutora oprávněným je cestou, která tomuto může významně přispět (Mádr, J. Opravník rozšířených exekučních omylů. Lidové noviny-příloha Horizont, dne 27. 1. 2012, s. 12.).

Fórum

Vaše jméno:
Váš E-mail:
Text:
	Opište ověřovací kód z obrázku!
	Odesláním tohoto příspěvku poskytujete souhlas se zpracováním osobních údajů podle GDPR.